Phidippus otiosus

 Biotop

Čerstvě adultní samička 

floridská populace

Námluvy

Populace z jižní Karoliny

Rod: Phidippus (CL Koch, 1846)

Druh: Phidippus otiosus (Hentz, 1846)

Synonyms: Attus pulcher (Walckenaer, 1837)

A. otiosus (Hentz, 1846)

Dendryphantes carolinus (Petrunkevith, 1911)

D. otiosus (Petrunkevith,1911)

Phidippus dorsalis (Chamberlin & Ivie, 1944)

P. pulcher (Chamberlin & Ivie, 1944)

Canopy Jumping Spider

Phidippus otiosus (Edwards, 2004)

Velikost: Poměrně velký druh 8-15 mm (samec) 12-20 mm (samice). Podobně jako u jiných zástupců tohoto rodu, může být adultní velikost značně variabilní i na úrovni jedné populace a lokality.

Výskyt: Rozmanitá geografická pásma, od Texasu, jihovýchod spojených států, Florida, Tennessee Alabama po severní a jižní Karolinu.

Arborikolní druh přizpůsobený k životu v epifytní vegetaci zejména na stromech druhu Quercus virginiana.

Popis: Prosoma tmavě hnědé s výraznou bílou maskou kolem očního paternu. Opisthosoma oranžová až hnědá s výrazným vzorem po obvodu. Chelicery zelené s přechodem do fialova.

Taxonomie je doposud nejasná a jak už je u tohoto rodu zvykem, vytváří celou škálu lokalitních odchylek. Populace původem z Alabamy a severních geografických lokalit jsou zbarveny více do hněda, kdežto populace původem z Floridy jsou často výrazně vybarvené v kontrastu černé oranžové a bílé. Tato plejáda barev slouží nejen jako dokonalé kryptické maskování, ale domníváme se, že jej pavouci využívají  i jako "agresivní mimikry" k imitování jedovatých mandelinek (Chrysomelidae). Je to velmi sofistikovaný způsob pronásledování kořisti, který nemá v pavoučí říši obdoby. Dovedou předem plánovat taktiku lovu a přizpůsobují své lovecké chování podle toho, jak kořist odpovídá.

Biologie: Druh osídluje střední patra keřů a stromů s bohatou epifytní florou zejména "španělského mechu" (Tillandsia usneoides). Hnízda jsou zakomponovaná do spleti vegetace nebo vypředená pod kůrou nebo v jejich spárách a puklinách.

K námluvám dochází časně z jara hned po zimní hibernaci. Pohlavně zralí samečci začnou vyhledávat hnízda ještě nedospělých stadií samiček. Obvykle se usídlí v jejich bezprostřední blízkosti. Aby uspíšily proces pohlavního dozrávání předkládají samičkám část potravy v podobě nejrozmanitějšího hmyzu.

Své hnízdo postupně propojí úzkým tunelem tak, aby dosáhnul na kopulační orgány samice. Ke spojení dochází v průběhu nebo krátce po exuviálním procesu, kdy jsou samičky čerstvě pohlavně dospělé a však díky měkké vrstvě kutikuly neschopné jakékoliv obranné reakce. Název "otium" v latinském jazyce znamená klidný nebo také vítající. Ve skutečnosti je opak pravdou. Samičky tohoto druhu jsou značně teritoriální a nepřátelské vůči dalším jedincům. Pozdější pokusy o spáření jsou pro samce značně riskantní, neboť samice dovedou náležitě využit všech možných prostředků, jak je přilákat na svá území a často tak končí jako snadná kořist.

Přibližně měsíc po úspěšné kopulaci samice nakladou  30-100 vajíček. Líhnutí probíhá postupně po 3-4 týdnech při teplotě 25-28C a vlhkosti vzduchu 70-100 %.

Mladé skákavky jsou po 1-2 exuviálním stádiu téměř soběstačné a následně opouští mateřské hnízdo. Nadále se zdržují ve vyšších patrech křovin a stromů kde osídlují vlhké porosty mechu tilandsií nebo bromelin, kde loví širokou škálu drobného hmyzu jako jsou komáři, larvy ploštic nebo také malé druhy mravenců.

V posledních 20 ti letech dochází k úbytku populací zejména z původních lokalit na severovýchodě Floridy. Na vině se podepisuje více faktorů včetně urbanizace původních biotopů a s tím spojená výrazná změna klimatu s dlouhým obdobím sucha.

Chov: Relativně náročnějšína vlhkost zejména v období námluv a kladení vajec. Jednou z podmínek úspěšného chovu je dobré načasování. Podobně jako u jiných druhů, je výhodou větší počet samců. Dospělé samečky připouštíme do terária v čase svlékání samic. Samečci sice předvádějí vzájemné souboje, ale jejich vizuální výpady jsou neškodné a pro úspěšnou pohlavní aktivitu nezbytné. I když se jedná o druh s potravinovou specializací, v chovu loví téměř veškerou předhozenou kořist. Prosperita druhu je při dobré péči uspokojivá.

Teplota 25-28 C, vlhkost vzduchu 75%. Oplodněný kokon může obsahovat 10-50 vajíček bez rozdílu na velikosti samic. Vylíhne se zpravidla 80% snůšky.

Celá galerie:

https://www.facebook.com/pg/arachnos.eu/photos/?tab=album&album_id=1165096723554691