Rod Hyllus

Skákavky rodu Hyllus (Salticidae)

Celý rod zahrnuje středně velké až velké druhy, které se vyznačují velmi pestrou diverzitou. Kolonizují téměř všechny příhodné biotopy subtropických a tropických oblastí, bohatých na vegetaci zejména jihovýchodní Asie, Austrálie, Madagaskaru a Afriky. Jeden druh Hyllus insularis je znám z poloostrova Peloponés a na Krétě.

Mezi nejatraktivnější zástupce tohoto rodu patří exotické druhy původem z rovníkové Afriky nebo jihovýchodní Asie. Jejich velikost nezřídka přesahuje 2 cm a husté ochlupení umocňuje robustní vzhled. Právem jsou považovány za jedny z největších skákavek na světě.

Bylo popsáno celkem 72 druhů, ale jak už to v taxonomii chodí, toto číslo není zdaleka konečné. Většina zdokumentovaných taxonů pochází z počátku XX. století. Bohužel tyto popisy jsou často povrchní, chybí archivace prvonálezů o interpretačních kresbách nemluvě. V posledních několika letech došlo k několika revizím a část nálezů byla přeřazena z jednoho rodu do druhého.

Během několika let se mne podařilo získat několik zajímavých druhů z rozmanitých biotopů celého světa. Za jednoho z nejkrásnějších afrických zástupců můžeme považovat Hyllus cf. dotatus z oblastí jihozápadního Maroka a Západní Sahary. Ještě dnes mám v živé paměti velké zelenavé oči samičky, která mne po hodině intenzivní hry na schovávanou, se zaujetím sledovala, jak si ve spleti trnů a bodláků nemotorně počínám. Při té vzpomínce se mi vybaví i do krve rozpíchané ruce, spálená pokožka a poleptané oči od jedovatého mléka vytékajícího ze sukulentů. Není tedy divu, že právě zde se cítí v bezpečí. Kde jinde by jste hledali příhodnější místo pro život, než mezi listy nepřístupných opuncií a jedovatých sukulentů druhu Euphorbia officinarum.

Domovem největších zástupců tohoto rodu jsou rovníkové oblasti jihovýchodní Asie. Naše cesty směřovali do nejrozmanitějších biotopů. Impozantně zbarvenou populaci H. diardi se nám podařilo nalézt až v mangrovových pralesích jižního Thajska. Právě tento druh patří mezi největší skákavky světa. Dospělci mohou dorůst až do velikosti 25mm v těle a svou barvou připomínají třpytící se květy orchidejí. Není proto divu, že náš cíl směřoval k pozorování v přirozeném prostředí. Štěstí bylo korunováno až po zoufalém několikadenním neúspěchu a desítky nachozených kilometrů na rozpáleném slunci. Není vůbec jednoduché tyto pavouky ve volné přírodě vystopovat. Díky vynikajícímu zraku a kryptickému zbarvení, velmi lehce uniknou pozornosti i zkušenému oku arachnologa. Po několika návrzích jsme se uchýlili ke strategii nočního lovu. V tento čas skákavky odpočívají a ve tmě nemohou využívat svých předností. Naskytla se nám malá naděje na úspěch. Skákavky využívají ještě několik obranných mechanismů včetně důmyslně zakomponované pavučiny. Právě ta je rozmístněná v okolí a vytváří jakou si spleť detekčních vláken, která ústí do pavoučí skrýše. Lov lze přirovnat k hodinářskému fochu a připomíná jednu dětskou hru "Mikádo" - nešikovně zavadíte a prohrajete. Pavouci mají na končetinách velmi jemné hmatové senzory, které detekují sebemenší vibrace a spolehlivě rozpoznají blížící se nebezpečí. Příliš silný tlak nebo přetrhnutí vlákna dává pavoukům impulz k záchrannému útěku.

Chov:

Jsou to druhy s poměrně dobrou adaptací. Zejména H. diardi nebo H. semicupreus.

Základem úspěšného chovu je dostatek potravy, vyšší teplota alespoň 25-28 °C a vzdušná vlhkost min. 40 %.

Terárium: Jeden ze základních faktorů úspěšného chovu je imitace přirozeného biotopu. Optimálních podmínek docílíme vhodným osázením ubytovacího prostoru. Držme se zásady, čím jednodušší, tím lepší pro přehled a údržbu.

Velikost terária pro subadultní a adultní stádia by měla být alespoň 15 - 25 cm na výšku, počítejme 3 - 5 cm substrátu, který by se měl skládat z rašeliny bez chemických přísad a křemičitého písku. Pro lepší udržení vlhkosti doporučuji mix v poměru 1:3.

Samice si s oblibou budují hnízda v různých štěrbinách, mezi stonky nebo upravují listy do vhodných tvarů. Rozmístnění rostlin by mělo být řešeno tak, aby měli chovanci dostatečný prostor pro úkryt, tvorbu hnízd a manévrování. Můžeme vytvořit expoziční terarium, kde lze jednoduše spojit užitečnost s vkusnou dekorací. Pro malou představu, osobně používám rostliny, jako jsou např. Ficus pumila, Epipremnum aureum a pod. Snadno se udržují a v poměrně krátké době vytvoří příhodný biotop, ve kterém se skákavky rychle zabydlují.

Potrava:

Juvenilní stadia jsou z počátku značně dravá, častý je i vzájemný kanibalismus. Po 2. instru doporučuji rozdělit jednotlivě do zkumavek s dostatečnou cirkulací vzduchu.

Lze je rozkrmovat na malých octomilkách (Drosophila), larvy švábů nebo např. chvostoskoky (Collembola). Velikost potravy volíme dle velikosti chovanců.

Dospělci jsou často vybíraví a soustřeďují svou pozornost pouze na létavý hmyz popř. jejich měkké larvy. Je důležité si vytvořit zásobu této potravy zejména v období páření a snůšek.

Rozmnožování:

Podobně jako u jiných rodů i zde platí pravidlo dobrého načasování a včasná determinace pohlaví u chovné skupiny. Osobně doporučuji mít k dispozici alespoň 6 - 10 jedinců. Pohlavní dimorfismus je na první pohled patrný od 2. svleku. U samců je tmavší přední část končetin - patela a femur, opisthosoma subtilnější. V subadultním stádiu zcela ztmavnou a tělo má bronzový nádech.

Samice od narození vykazují světlé odstíny rozmanitých barev. Od sněhově bílé, šedé, purpurové, žluté nebo oranžové. Zbarvení může být do jisté míry ukazatelem charakteru biotopu a může se lišit i na úrovni jedné populace.

V čase námluv začnou dospělí samečci vyhledávat úkryty samic. Vycházejí časně z rána, aby je zastihli ještě ve svých příbytcích. Je to nejspíše mnohem bezpečnější způsob vzájemného sbližování, oproti volnému prostranctví, nepodstupují zde téměř žádné riziko napadení.

Kopulace probíhá v různých intervalech. Obvykle po 1 - 2 hodinách samec hnízdo opatrně opouští. Měl jsem pár, který svou vzájemnou náklonnost dával patřičně najevo. Samice byla ochotná svému nápadníkovi poskytnout veškerý komfort, podělit se o potravu i hnízdo. Po nějakém čase jsem vložil do terária ještě jednoho samce. Proti narušiteli  reagovali téměř okamžitě ofenzivním chováním.

Ani u skákavek netrvají líbánky věčně. Po 14 ti dnech se samička odstěhovala do spleti listů, kde si vytvořila nový úkryt. Ten měl tvar pavučinové trubice a otvory byly dokonale zamaskovány ohnutým listem.

Viditelně přibírala na váze. S oblibou lovila velké masařky a housenky motýlů. Nepohrdla ani svým nápadníkem, který se jí nejspíše znovu snažil vetřít do přízně. 

Po nějakém čase své hnízdo zcela zapředla a setrvala v něm téměř 3 týdny. Pak jsem jí znovu spatřil, šla se napít a ulovit něco k snědku. Byla celá pohublá. Péče o kokon a čerstvé potomstvo jí viditelně vysilovalo.

Opatrně jsem zámotek odstřihl a izoloval do předem připravené nádoby, kde se mladé skákavky doinkubovaly.

Samice díky přísunu potravy začala zanedlouho se stavbou dalšího hnízda.

Během svého života mohou vyprodukovat až 700 mláďat. Počet oplozených vajíček se stářím  snižuje. Samičky se dožívají kolem 2 let.